Co ukazuje zlatá česká ručička na Barometru českého průmyslu?

Národní centrum Průmyslu 4.0 uspořádalo první odbornou diskusi Barometr českého průmyslu. Setkání trvalo hodinu a půl a je dostupné online. Otevřená diskuse vyzněla celkově pozitivně, ačkoliv problémy současné doby nijak nezlehčovala. Diskusi předcházel průzkum v 352 českých firmách, jehož závěry si můžete prohlédnout zde.

Účastníky setkání byli Karel Havlíček, místopředseda vlády ČR pro hospodářství, Karel Dobeš, předseda představenstva Asociace malých a středních podniků a živnostníků (AMSP ČR), Radek Špicar, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy ČR, Vladimír Mařík, vědecký ředitel Českého institutu informatiky, robotiky a kybernetiky, ČVUT (CIIRC) a Tomáš Salomon, prezident České bankovní asociace. 

Konkrétní nástroje pro překonání krize

Přestože se jednalo o víceméně akademickou rozpravu, Radek Špicar v jednu chvíli vyjmenoval konkrétní nástroje pro podporu českých firem, na něž se stojí za to podívat hned na úvod: Zrychlené odpisy jsou vyzkoušené protikrizové opatření z let 2008 a 2009 a má smysl je využít. Vláda také schválila program COVID invest, tedy možnost financování investičních potřeb firem se zárukou ČMZRB. K tomu si ovšem pan Špicar neodpustil kousavou poznámku, že doufá, že „banky budou spíše součástí řešení než součástí problému“. Rovněž apeluje na vládu, aby podpořila české firmy dalšími cestami: „Teď je na stole několik skvělých záměrů českých průmyslových firem, které požádaly o investiční pobídku a já doufám, že ji dostanou. A že je to posílí v boji s jejich německými nebo francouzskými konkurenty.“ 

Řeč byla rovněž o Národním plánu obnovy, na němž Ministerstvo průmyslu a obchodu pracuje. Během března by se měl projednat ve vládě a následně na jeho základě Česká republika požádá Evropskou komisi o zdroje. Pokud se tento časový scénář nezmění, mohly by již v polovině roku 2021 firmy z Národního plánu obnovy čerpat peníze, je v něm alokováno 182 miliard korun. 

Krize jako urychlovač procesů

Současný propad ekonomiky přišel v době, kdy už řada firem, zvláště těch větších, intenzivně pracovala na digitalizaci a automatizaci svých činností. Realita potvrdila správnost a užitečnost digitální transformace. Ti, kteří byli nejdál, získali náskok, ostatní začali podnikat kroky, aby nezůstali vzadu. Nemožnost jet dál po zajetých kolejích přinesla také nebývalou míru inovací. 

„S rokem 2020, který byl do značné míry globálním nárazem do zdi, jsme se vypořádali se ctí. Jako národ, i z hlediska průmyslu, jsme mistři improvizace. Pokud bychom toto dokázali podpořit systémovými kroky ve střednědobém a dlouhodobém horizontu, tak se o budoucnost nemusíme bát,“ domnívá se Tomáš Salomon, prezident České bankovní asociace. Jeho slova potvrzuje i Vladimír Mařík, vědecký ředitel CIIRC: „Koronavirová krize řadu podniků skutečně nakopla. Když se podíváme na čísla z října a listopadu, uvědomíme si, že se muselo něco stát s produktivitou práce a mám radost, že ta produktivita mnohdy roste díky inovacím. Trend zvyšovat inovační potenciál firem a soustředit se na výrobky s vyšší přidanou hodnotou u mnoha firem nastal právě teď.“ 

Zvláště skutečnost, že s výjimkou jara 2020 mohly firmy pokračovat v práci, si pochvaloval Radek Špicar: „Pokles průmyslu za minulý rok, který je menší než 10 %, je skutečně skvělým výsledkem. Tlak vypnout český průmysl byl velký a jsem rád, že se toho vláda nedopustila. Děkujeme, pane ministře, že jsme mohli fungovat, ty měsíce jsme nepromeškali.“ 

Vlastní výrobky s vysokou přidanou hodnotou

Jak se dalo očekávat, zaznělo v diskusi i všeobecně neoblíbené slovo „montovna“, které poněkud zobecňuje, ale přesto vystihuje poměrně dobře výrobní firmy s velkým množstvím neodborné práce. Karel Havlíček zastává názor, že přechod na technologicky orientovanou ekonomiku Česká republika zvládá dobře: „Už jenom tím, že nám roste průměrná mzda, že rostou investice na vývoj a výzkum, poslední čísla jsou 114 miliard korun ročně, jsme se dostali na 10. pozici v Evropské unii. Dostáváme se tak mezi vysoce inovativně orientované ekonomiky.“ 

Podle Karla Dobeše jsme nyní v situaci, se kterou se nikdy nepočítalo: „Zadlužení státu stoupá. A jak už říkal pan Baťa, jediná cesta, jak zadlužení státu snížit, je navýšit podnikavost obyvatelstva. Inovace, věda, výzkum, to je všechno krásné, ale my bychom měli taky podpořit podnikání jako takové. Měli bychom začít podporovat lidi, kteří mají myšlenku a drive a něco chtějí udělat. Takové, jako Josef Průša a podobní, kteří vymyslí produkt a rychle ho začnou prodávat na trhu. 

Projekty, které dnes schvalujeme, byly vytvořené v idealistické době let 2018 a 2019. Ale teď potřebujeme, aby během jednoho nebo dvou let přišly nové myšlenky a nové produkty, protože teď se všechno mění.“ 

Vladimír Mařík vnímá situaci optimisticky a naznačuje, že změny se již dějí: „Ve velkém nárůstu kvalitních projektů se projevuje to, že podniky měly čas se zamyslet a přicházejí s velmi kvalitními projekty. Projekt Národní centra kompetence má letos poněkud snížené financování, ale přesto se do něj hlásí více podniků, které přinášejí peníze, aniž jakékoliv prostředky chtějí. To ukazuje, že tento program je životaschopný, a že firmy jen nečekají, co jim kdo nabídne.“ 

Tomáš Salomon potvrdil odhodlání bank financovat firmám investice, protože je mu jasné, že bez automatizace to nepůjde: „Před přibližně třemi lety jsem slyšel od firem hodně nářků na nedostatek pracovních sil. Právě tento stav nastartoval automatizaci a robotizaci výrobních linek. Do budoucna to nebude jinak. Demografický vývoje je neúprosný, do roku 2030 nám ubyde zhruba 400 000 lidí v produktivním věku. Za bankovní sektor mohu potvrdit připravenost pomáhat s investicemi.“ 

Velké firmy jsou na to lépe než malé

Jako předseda představenstva Asociace malých a středních podniků a živnostníků má Karel Dobeš velmi dobrý vhled do problematiky, která je mimo rozlišovací schopnost lidí, kteří u nás mají velké rozhodovací pravomoci: „Problém nejsou velké firmy, které mají poradce a oddělení pro digitalizaci. Problém je, že máme milion živnostníků a malých firem, které jsou na tom dnes špatně. Tito lidé potřebují komunikovat se státem, ale jejich vyjednávací pozice je vedle velkých firem slabá. Kapitálová deka, kterou mají malé firmy je menší, než kterou mají velké firmy. Navíc velké firmy jsou pro banky důvěryhodnější. Také problematika odstupného tíží více malé firmy než velké.“ 

Při popisování problémů malých firem je pan Mařík velmi otevřený: „Připravenost a schopnost strategie je u malých firem nízká. Podle našeho průzkumu nemá 90 % malých a středních českých firem žádný obchodní model, nemá popsané procesy, nemá základní věci, jako interface dokuments, komunikace mezi odděleními. Žádné procesy nejsou popsané a v takové situaci se velmi těžko plánuje. My se snažíme těmto firmám pomáhat, ale chtít po nich, aby si nakoupili hardware a software, to je také může zničit. Chybí u nás technologicky neutrální poradenství. Firmy, které pomáhají s digitalizací, už mají produkty, které se snaží firmám prodat, i když malým a středním firmám by stačilo méně robustní řešení.“ 

Stručně a jasně reagoval na problémy malých a středních firem ministr Karel Havlíček: „Malé firmy teď především potřebují cash, aby viděli, že krizi překonají. Tato podpora ale musí včas skončit, a pak musí firmy využít nepřímé možnosti podpory, kterých je hodně. Další vývoj pak bude určovat trh, nikoliv vláda.“ 

„Každý si upřímně řekněme, zda bychom v této době chtěli být státními zaměstnanci, zaměstnanci velké korporace, anebo malými podnikateli, a tam hledejme odpověď,“ zamyslel se Tomáš Salomon a pokračoval: „Je zřejmé, že pro malé a střední podnikatele neděláme dost. Přestože pan Havlíček říkal, že státní kasa není bezedná a stát nemůže dělat pro všechny všechno, tak po 10 letech konjunktury je teď doba, kdy bychom malému podnikateli měli pomoci a ta pomoc nebude nikdy dostatečná. Nejenom pomoci se vzděláním, ale pomoci na všech úrovních, protože v tom je budoucnost ekonomiky. Každý z velkých úspěšných podniků byl někdy malý, proto musíme zvětšit základnu té pyramidy. Aby se lidé nebáli podnikat, aby si to chtěli vyzkoušet a aby nehledali jistotu třeba ve státní správě, takové podpory není nikdy dost.“

Kdo vyjde z krize jako vítěz?

Od počátku letošního roku, kdy se debata Barometr českého průmyslu konala, a kdy jsme doufali, že konec krize je již na dohled, se bohužel situace nezlepšila, spíše naopak. Závěrečná vyjádření zúčastněných účastníků jsou však celkem nadčasová a platí, myslím, i dnes: 

„Z hlediska celé České republiky máme velkou šanci z krize vyjít jako vítězi, nezbrzdili jsme průmysl a udrželi jsme export. Díky bankám zvládáme udržet hotovost mezi firmami,“ je přesvědčen Karel Havlíček.

S jeho slovy částečně souhlasí a částečně polemizuje Tomáš Salomon: „Finanční sektor je skutečně stabilní a velmi dobře vybavený, aby pomohl průmyslu. Ale je to také jediný sektor, který ani za rok 2019 do současnosti nevyplatil dividendy a je v tomto regulatorně omezen. Měli bychom se vracet do normálu a plnit své povinnosti k akcionářům. Na otázku, kdo vyjde z krize jako vítěz, mám tu odpověď, že buď to budeme všichni nebo nikdo. Pokud dokážeme propojit investiční apetit s podporou vzdělanosti a akademickou sférou a motivovat lidi, aby se vzdělávali v nových technologií, tak myslím, že to je skvělá příležitost, jak vyjít z krize vítězně.“ 

Nepřekvapí, že jako zástupce nejvíce postižené skupiny firem, uzavřel Karel Dobeš pragmaticky: „Pro nás je v současné době prioritou renesance podpory podnikání, abychom si uvědomili, že podnikáme proto, abychom generovali zisk a všechny věci kolem vědy a výzkumu vedou k tomu, abychom měli produkty, které budeme prodávat a celý systém bude mít stabilitu. Stát by měl určitě snížit administrativní zátěž.“ 

Na stupni vítězů vidí Českou republiku i Vladimír Mařík: „Pravidelně se setkávám s mladými lidmi, budoucí elitou národa, vidím jejich potenciál, vidím jejich vůli přispět České republice a rozvíjet tady průmysl a služby a být na špici. Měli bychom se vrátit k našim vizím z počátku roku 2020. Budeme předsedat Evropské unii a měli bychom se představit jako země, která už vítězí, která ví, co chce. 

„Dlouhodobě jsme úspěšnou ekonomikou, předhonili jsme Portugalsko i Řecko a v posledních týdnech jsme předehnali i Itálii a Španělsko. Do budoucna bude třeba řešit strukturální problémy, kterými naše ekonomika trpí, abychom dokázali toto tempo udržet. Pak budeme mít šanci se dotahovat na ty nejlepší, jako je třeba Německo,“ takto, téměř jako rozhlasový komentátor cyklistického závodu, zhodnotil ekonomické soupeření Radek Špicar. A na závěr parafrázoval svého kolegu Martina Wichterleho: „My umíme skvěle vyrábět, nejen pro sebe, ale často i pro naše zahraniční matky. Nastal čas na druhou ekonomickou transformaci, která bude znamenat, že se naučíme vyvíjet, prodávat a budeme budovat své vlastní značky, kterými budeme dobývat svět. A já si myslím, že ti, kteří toto dokáží, to budou ti vítězové dalších desetiletí.“