Evropští provozovatelé železnic se soustředí na větší ziskovost a finanční stabilitu a mají obavy z přehnaně regulovaného železničního trhu

• 40 % dotazovaných je kritických k prvnímu železničnímu balíčku EU, vytvořenému za účelem liberalizace trhu  – ale objevují se i obavy z přílišné regulace
• Schvalovací postupy železničních technologií jsou stále časově náročné a neefektivní
• 81 % dotazovaných by chtělo financovat infrastrukturu a vlaky z vlastních zdrojů skrze větší efektivitu a vyšší příjmy
• Účast soukromých investorů (PPP = public private partnership) je atraktivní možností financování – zejména v obecním dopravním sektoru

V roce 2013 se evropské železniční společnosti zaměří na zlepšování ziskovosti a finanční situace. To je reakcí na významné změny po celé Evropě, se kterými se musí potýkat: Zvyšující se komplexita železničního trhu s novými hráči a měnícími se pravidly vede k stále složitějším procesům plánování. To znamená, že provozovatelé železnic musí být schopni vyvinout pružné systémy plánování a rychle se vypořádat se změnami na trhu. Specifickou výzvou jsou změny představené v prvních evropských železničních balíčcích pro liberalizaci trhu. 40 % dotazovaných se obává, že plánované reformy ve skutečnosti povedou k přehnané regulaci trhu. 80 % železničních společností se také vyjádřilo kriticky k časově náročnému procesu schvalování železničních technologií. Financování provozu železnic hraje klíčovou roli: 81 % železnic chce financovat infrastrukturu a vlaky z vlastních zdrojů – skrze zvýšenou efektivitu a vyšší příjmy. Na rozdíl od toho 60 % dotazovaných na úrovni obcí je nakloněno financování skrze public private partnerships. Toto jsou hlavní výsledky studie "Executive Rail Radar" vypracované společností Roland Berger Strategy Consultants. Studie zkoumala více než 280 železničních společností, provozovatelů infrastruktury a obecních dopravních společností.

"Železnice chtějí ještě zvýšit svou ziskovost a efektivitu. Aby toho dosáhly, musí zlepšit procesy plánování," vysvětluje Martin Streichfuss, Partner společnosti Roland Berger Strategy Consultants. "Ale to je přesně hlavní výzvou. Narůstající železniční doprava, přemíra hráčů na trhu a měnící se pravidla v Evropě zvyšují komplexitu a nepředvídatelnost prostředí." 

Železniční společnosti se snaží o ziskovější provoz

V roce 2013 se evropské železniční společnosti budou soustředit na zvyšování ziskovosti a finanční stability (56 %). Mnohem níže na seznamu priorit managementu jsou témata jako investice (28 %), zlepšování kvality (26 %) a zdokonalování infrastruktury (22 %). "Průzkum jasně ukazuje, že většina evropských železnic se soustředí na stabilizaci vlastní finanční situace. A není tomu jinak ani ve střední a východní Evropě, včetně České republiky,“  říká Roland Zsilinszky, ředitel pražské kanceláře Roland Berger. "Děje se tak proto, že v případě nedostatečné profitability železničních společností mohou těžko investovat do infrastruktury, vylepšení vlaků a služeb a tedy i dalšího růstu." 

To ještě zvyšuje důležitost plánování. Proto 38 % respondentů pociťuje, že tržní prostředí na ně klade větší nároky. Noví hráči na trhu, větší výkyvy poptávky a nejisté veřejné pobídky ztěžují dlouhodobé plánování: 31 % dotazovaných uvedlo, že měli potíže naplánovat rozpočet na 5 let dopředu. "Proto mají železniční společnosti tendenci plánovat v krátkém horizontu," vysvětluje Zsilinszky. 

Ale i krátkodobé plánování (21 %) a odhadování objemů nákladů a pasažérů (19 %) je složitější. "Proto by si měli provozovatelé drah zajistit efektivnější sestavování rozpočtu, aby se vyhnuli odchýlení od svých cílů a byli schopni rychle reagovat na změny," radí Andreas Schwilling, Partner spolocnosti Roland Berger.

Deregulace vede k přehnané regulaci železničního trhu 

Přibližně 45 % železničních společností se shoduje, že neustálé změny trhu vyžadují větší pružnost plánování a kratší dobu reakce. Aby zjednodušily plánování, používají historická data (45 %), ale vědomě vyřazují komplexní parametry plánování, jako jsou marketingové kampaně (34 %). "Jedná se ovšem o riskantní přístup," říká Schwilling.

Dále se železniční sektor obává dopadu prvního evropského železničního balíčku vytvořeného za účelem liberalizace trhu. Více než 40 % manažerů železnic se obává, že plánovaná deregulace bude mít opačný účinek a v důsledku povede k přílišné regulaci evropského železničního trhu. Téměř polovina dotazovaných kritizuje skutečnost, že v budoucnosti budou vyžadovány dlouhodobé dohody mezi státem a provozovateli infrastruktury. Nejkritičtější jsou reakce z Německa, Švýcarska, Dánska, Slovenska a Slovinska. Zejména železniční skupiny (63 %) a železnice bez infrastruktury (50 %) očekávají negativní dopad evropské liberalizace – mnohem více než provozovatelé infrastruktury (25 %). Na druhou stranu by polovina respondentů ráda měla větší kontrolu nad cenami tratí. "Pouze regulované ceny, které umožní provozovatelům železnic nediskriminační přístup k tratím, zajistí skutečnou liberalizaci trhu," říká Streichfuss. 

Dalším problémem jsou železniční schvalovací procesy ve většině evropských zemí – 80 % železničních společností je považuje za neefektivní. Jedinými výjimkami jsou Švýcarsko a Rakousko. Důvodem obtížných schvalovacích procesů jsou zejména vyšší požadavky na bezpečnost stanovených několika národními zákony o železnicích. 

Hledání soukromých investorů 

81 % železničních společností se spoléhá na vlastní zdroje pro financování infrastruktury a běžného provozu. Aby to mohly udělat, mají v úmyslu zvýšit svou efektivitu a příjmy. Nicméně 60 % věří, že státní dotace budou stále třeba; a dokonce 90 % společností na obecní úrovni. "Skutečnost, že mnoho železničních společností čím dál více závisí na vlastních finančních zdrojích je reakcí na krizi a na nejistou finanční situaci v mnoha evropských zemích," vysvětluje Zsilinszky. "Mnoho společností ví, že prázdné státní pokladny znamenají, že se musí ohledně financování více spolehnout samy na sebe." 

Nedostatek státních dotací znamená, že public private partnerships budou hrát stále významnější roli v následujících pěti letech – zejména pro obecní dopravní systémy. Ovšem 57 % respondentů považuje soukromé investice jako pouze funkční privatizaci pro výstavbu, udržování a řízení infrastruktury – ale bez převodu vlastnictví soukromým investorům. Takové PPP modely jsou ideální obzvlášť pro železniční stanice a primární infrastrukturu specifických železničních linek jako například spoje s letišti nebo vysokorychlostní a nákladní trasy. "Takové investiční modely poskytují ideální možnosti pro vylepšení infrastruktury. Investoři ale očekávají vysokou ziskovost a mají krátkodobější pohled na věc než státní investoři. To vyvíjí značný tlak na železniční společnosti," říká Streichfuss.