Hobby versus profi – dva světy 3D tisku, které se většinou zcela míjejí

Uživatele 3D tiskáren můžeme rozdělit do dvou skupin (které se jen mírně překrývají): na „profesionály“, tedy ty, kdo ve 3D tiskárně vidí pracovní nástroj a na „amatéry“, tedy ty, pro které představuje především koníček a zábavu.

Proč se tomuto rozlišení věnovat a vůbec jej zdůrazňovat? Proto, že nejlépe věci fungují, jsou-li používány ve správném kontextu. A svět 3D tisku během svého bouřlivého vývoje v posledním desetiletí prošel velmi matoucí epizodou, která smíchala dohromady neslučitelné a v očích široké veřejnosti vybudovala mylný dojem o jakési úžasné technologii, která je takřka všehoschopná a zároveň si ji můžete poskládat sami doma za pár korun. Pojďme se ohlédnout za příčinou tohoto stavu a popsat věci tak, jak se doopravdy mají.

3D tiskárny vznikly v osmdesátých letech jako čistě průmyslové technologie výroby, které umožnily vytvářet do té doby nevyrobitelné tvary, ale především dovolily vyrábět prototypy bez nutnosti použití nástrojů, forem a dalších zařízení, jež jsou standardně zapotřebí. Prototypování pak u těchto strojů představuje dominantní využití i do dnešních dnů, protože poměr nákladů a rychlosti, s jakou lze vyvíjený produkt vytvořit s pomocí 3D tisku, je proti konvenčním postupům zcela bezkonkurenční.

Velké věci se začaly dít po roce 2009, kdy v USA vypršela patentová ochrana 3D tisku typu FDM, jako první z mnoha metod aditivní výroby…

Pokračování článku najdete na našem partnerském webu 3D-tisk.cz.