I v malých firmách se dá dělat velká robotika

Poměrně velkoryse byla pojata expozice partnerů konference. Přestože prostory zde nejsou velké, bylo možné vidět a vyzkoušet schopnosti a dovednosti funkčních robotů, ať již klasických či kolaborativních. Ty zde tradičně prezentovali lídři oboru, jakými jsou ABB, Mitsubishi, Siemens, Schmachtl, KUKA, Schneider Electric, Stäubli a mnoho dalších. A co nebylo možné vidět v předsálí, tedy reálné příklady využití robotů ve výrobě, to odprezentovali řečníci v sálu.

Robotika pro malé i velké

Roboty již dávno nejsou výsadou firem, které své produkty chrlí v nekonečných sériích. Avšak pro mnohé malé a střední firmy stále představují téma, které v pracovním týmu dokáže spolehlivě vyvolat alergickou reakci. Jiří Holoubek ze Svazu průmyslu a dopravy ČR věnoval svůj čas tomuto problému a zde právě zazněla jeho poznámka o velké robotice v malých firmách. Praxe v kusové výrobě a malých podnicích prokázala, že digitalizace a automatizace vedou k redukci chyb, rychlejšímu zpracování dat a zvýšení efektivity pracovníků. Tím dochází k úspoře nákladů a zvýšení ziskovosti firmy, což je aktuální a naléhavou otázkou dnešních dní. Navzdory tomu všemu se firmy se svojí digitální transformací a robotizací stále perou. Dostupné statistiky ukazují že v letech 2016–2019 byl přírůstek robotů v českém průmyslu zhruba 20 %, zatímco v posledních třech letech je nárůst jen zhruba poloviční. V praxi volí malé a střední firmy nasazení robotu nejčastěji až v okamžiku zásadních změn ve výrobě. Jasné poselství tedy zní: správně zvolené a samozřejmě i správně zprovozněné robotické zařízení umí jednoznačně podpořit flexibilitu a stabilitu výrobních firem.

Robot jako parťák v ruční výrobě

Na cestě za vlastním robotickým pracovištěm stojí zpravidla řada překážek (finance, nedostatek odborníků, otázka integrace atd.), když se jich sejde více najednou, celý projekt se často uloží k ledu, kde zůstane ležet. Současný trh má už ale na většinu otázek odpovědi. Spousta firem a dodavatelů má rozsáhlé zkušenosti s integrací a především odborníky, kteří umí doporučit vhodné řešení, s jehož nasazením do výroby účinně pomohou. Na přednášku Jiřího Holoubka proto trefně navázala prezentace obchodního ředitele ABB Robotika, Petra Kučery, jenž přítomné seznámil s novými možnostmi programování kobotů ABB. Ty snadno zvládne i obsluha pracoviště, v podstatě robota naučí správně provést zadaný úkol a on následně vše automaticky zopakuje. Ze hry tak vypadává programátor robotů, kterých je na trhu práce stále nedostatek. Dalším dílkem do skládačky snazšího programování je snaha o unifikaci programovacího kódu a virtuální zprovoznění. Na úrovni celku se v simulaci pečlivě zkoumají a vyhodnocují pohybové trajektorie robotu, zapojení do taktu linky i jeho bezpečnost.

Lakovací robot naprogramoval lakýrník

David Polák ze společnosti RoboTwin přednášku doplnil o praktický příklad z oboru průmyslových úprav. Ukázal, jak roboty využít bez nutnosti programování v ruční lakovně, kde klasická automatizace zkrátka a dobře nefunguje. Lakýrník si připevnil senzory na lakovací pistoli, s níž následně nalakoval první kus. RoboTwin zaznamenal data, zpracoval je a vygeneroval program pro robot. Ten od toho okamžiku sám lakuje další kusy v sérii, a to rychle a bezchybně.

Data jako zlatý klíč k úspěchu

Ve věku digitalizace a Průmyslu 4.0 jsou data klíčovým prvkem v naprosté většině průmyslových odvětví. Analytické získávání informací z dat může znamenat rozdíl mezi úspěšným provozem a výpadkem výroby. O jejich získávání z robotických systémů, následném zpracování a dalším využití hovořil Pavel Malík ze společnosti Stäubli. Data, která lze sledovat, se mohou týkat například zatížení jednotlivých os robotů, přetížení či nevytížení jednotlivých komponent robotů apod. Na základě těchto údajů je cílem stanovit nové trendy a dostat se k informaci, kterou je následně možné použít pro nastavení intervalů preventivní údržby, nebo nastavení vlastního návrhu zařízení. Výrobce daného robota má nejkomplexnější znalosti o stroji jako takovém, i on však potřebuje data z co největšího počtu instalovaných systémů, aby mohl vytvářet přidanou hodnotu a správně navrhovat stroje. V praxi se stále častěji objevuje termín Data Mining (těžba dat). Vytěžování dat probíhá na základě matematických metod na velkých datových sadách (Big Data), ale nemusí to tak být vždy, někdy stačí jednoduché vyhodnocení statistických údajů, s nímž se výrobní firmy běžně setkávají. Data Mining má za úkol najít v systémech vše, co může být pro firmu přínosné.

Případ utajené paletky

Jedním z příkladů, jak pracovat s daty, byl případ zákazníka, u něhož docházelo k nahodilé produkci neshodných dílů. Šetření ukázalo, že všechny příslušné díly byly vyrobeny na stejném nosiči dílů. Tento konkrétní nosič byl ohnutý, ale ne tak moc, aby si toho někdo všiml pouhým okem. K jeho odhalení dovedla pracovníky shromážděná data: roboty na lince zaznamenaly u jednoho z nosičů zvýšenou sílu při odkládání dílu. Díky označení jednotlivých paletek identifikačním číslem bylo možné zjistit, o který nosič se jednalo. Jiná sada dat, totiž seznam neshodných dílů, přesně korespondoval se záznamy o vyšší ukládací síle. A nosič, pachatel zmetků, byl dopaden. Ne vždy jde předem odhadnout, jaké výsledky Data Mining ukáže, víme ale, že při správném použití vede ke zvyšování kvality i produktivity.

Hackerem se dnes může stát každý amatér

Příspěvek, který měl za úkol všechny vyděsit, přednesl Martin Lohnert ze společnosti SOITRON. Podle pojišťovny Alianz patří mezi největší rizika ve firmách narušení kybernetické bezpečnosti, je to mnohem reálnější hrozba, než že vás vykradou nebo že vyhoříte. A útoků bude dramaticky přibývat, protože umělá inteligence nabízí pomocnou ruku i méně schopným hackerům. Pokud se chcete do cizí firmy dostat pomocí sociálního inženýrství, pomocí chatuGPT snadno vytvoříte přesvědčivé podvodné maily v jakémkoliv jazyce. AI vám dokáže poradit s čímkoliv na světě, takže i jak hackovat průmyslovou firmu. ChatGPT má sice ochrany a na přímý dotaz vám odpoví, že vám nesmí pomáhat v nelegální činnosti, ale jsou různé fígle, jak ho k tomu přesvědčit. Například mu říci, že je to jen hra, nebo s ním komunikovat v morseovce. A když už víte, jak na to, umělá inteligence je také velmi dobrá v programování. Takže vám ochotně pomůže napsat kód, řekněme v pythonu, který využije známou zranitelnost nějakého PLC nebo HMI a každý středoškolák, který se nudí, může nabourat výrobu kdekoliv na světě.

Takže pokud už jste dostatečně znepokojeni, to nejmenší, co jako zodpovědný pracovník firmy teď hned můžete udělat, je opatřit internetové vstupy do vaší výroby pořádnými přístupovými údaji a zaktualizovat všechny operační systémy.

Berou nebo neberou?

Tedy berou roboty práci lidem? Samozřejmě i na tento evergreen přišla řada, a to v rámci diskuze organizátora konference Lukáše Smelíka. Kam kráčí průmyslová robotizace v České republice a na Slovensku? Kolik práce roboty ještě lidem ukradou? V diskuzním panelu své názory představili Karel Hrubeš ze společnosti Bosch, Michal Šára z firmy Stäubli, Ondřej Rakušan za Siemens a Pavel Horký z České společnosti pro údržbu. Hlavní otázka, kterou se účastníci diskuze zabývali, zněla: Opravdu berou roboty lidem práci? A byť měl samozřejmě každý z diskutujících jinou odpověď, shodli se, že ano, roboty berou lidem práci. Tu, kterou stejně nechce nikdo dělat. Berou ji lidem, kteří stejně na trhu nejsou. Michal Šára shrnul osobní zkušenost: „Téměř ve všech firmách, které navštěvuji, visí inzeráty s nabídkou volných pracovních míst: od logistiky, přes výrobu po management. Otázku bych tedy spíše položil, jakou práci vlastně robot může vzít, když ji doteď nikdo nedělá? Postavit novou linku není takový problém, jako sehnat k ní ty správné lidi. A právě tady dokáže automatizace a robotika pomoci nejvíc.“ Diskuze na toto téma vyvolala řadu ohlasů z publika a diskutující tak čelili během závěrečné debaty mnoha názorům a připomínkám, s nimiž se museli vypořádat.