Může ČR dohnat nejlepší ekonomiky světa?

Radka Špicara slýcháme médiích i na konferencích poměrně často, pozice viceprezidenta Svazu průmyslu a dopravy společně s osobními kontakty s významnými hybateli našeho průmyslu mu umožňuje vnímat naši ekonomiku v obecnějších souvislostech. Jeho úvahy se opírají o myšlenku první a druhé ekonomické transformace České republiky. První se započala v roce 1989 a vnímá ji jako úspěšnou i přes řadu přešlapů. Předběhli jsme ekonomiky Španělska, Řecka a dalších jižních zemí, ale už se nám nedaří dohnat ty nejlepší. Druhá transformace probíhá právě teď a bude toho třeba hodně změnit, aby nás dovedla k prosperitě. Pan Špicar vyjmenoval faktory, díky nimž Česká republika bodovala v první transformaci. Otevřeli jsme ekonomiku zahraničním investorům, nabídli levnou a kvalifikovanou pracovní sílu, přitom jsme disponovali kvalitní dopravní infrastrukturou a výhodnou polohou ve středu Evropy. Tyto trumfy jsme ale už vyčerpali. Jediné, čím stále vynikáme, je strategická poloha, a to k úspěchu nestačí. 

Druhá ekonomická transformace 

Radek Špicar na základě zkušeností řady úspěšných podnikatelů nabízí nové strategické cíle, které nám pomohou vítězně projít i současnou změnou. Jsou jimi: česká značka, otevřenost a udržitelnost. Znamená to řešit určitá nevyhnutelná úskalí, k nimž nás dovedla první transformace. Z ČR se stala subdodavatelská ekonomika, která je bita skutečností, že na subdodávkách mají výrobci výrazně nižší marže než finální výrobce na hotovém zboží, dobře to vystihuje pojem „levná ekonomika“. Je tedy třeba stát se hrdými výrobci finálních produktů s českou značkou. 

Na téma otevřenosti zazněla věta, která podle samotného řečníka byla ta nejdůležitější: „Kreativita vzniká z diverzity.“ Jako příklad uvedl tým designérů automobilu. Je-li tým složen z mužů kolem čtyřiceti let, jak je u nás obvyklé, jimi navržený vůz bude nesmírně populární v místě, odkud pocházejí, řekněme v Evropě, a to zejména mezi muži kolem čtyřiceti let. Mají-li však navrhnout vůz, který si oblíbí zákazníci na celém světě, nepodaří se jim to. K tomu pomůže tým, který bude zahrnovat muže i ženy různých věkových skupin a národností. 

Udržitelnost není pojem, který by byl u nás oblíbený. Nicméně představuje celosvětový megatrend, který předznamenává budoucnost, bez ohledu na tom, zda s ním souzníme nebo ne. Proto je lepší v udržitelnosti vidět příležitost a snažit se ji vytěžit. Už teď jsou firmy, které udržitelné hospodaření nepodporují, znevýhodňovány. Společnosti nešetrné k planetě mají problém získat úvěr od banky, hůře hledají zaměstnance (protože mladí jsou zelení) a nejen země EU přijímají legislativu, která je časem dožene do záhuby. „Můžeme s tím nesouhlasit, ale to je to jediné, co proti tomu můžeme dělat, uzavírá Radek Špicar slovy Járy Cimrmana. Když tyto tři výzvy zvládneme, tak to s naší ekonomikou bude dobré.