Naše budoucnost není v levné práci

Setkali jsme se v hektickém období mezi dvěma největšími oborovými veletrhy, abychom se Oldřicha Paclíka zeptali nejen na jeho čerstvé dojmy z hannoverského EMO, ale také na to, jak si stojí český strojírenský trh ve srovnání se zahraničím a jaká témata by neměla zapadnout v období nastávajících voleb.

Strojirenstvi.cz: Právě jste se vrátil z veletrhu EMO v Hannoveru. Jaké si z něj přivážíte dojmy?

Oldřich Paclík, SST: EMO Hannover je nejvýznamnější strojírenskou výstavou v tomto oboru na světě a podle mého názoru aktuální ročník tuto její pozici potvrdil. Mezi evropskými firmami a asociacemi na veletrhu celkově panovala pozitivní nálada a očekává se, že pokud se nestane něco mimořádného, měla by tato příznivá situace přetrvat i do nejbližších let.

Své novinky na EMO prezentovalo zhruba třicet českých výrobců. Co vás v jejich nabídce zaujalo?

Čeští výrobci strojů se prezentovali působivými expozicemi a uvedli na EMO řadu zajímavých novinek. Velmi dobrým dojmem působily například stánky firem TOS Varnsdorf, TOSHULIN, TAJMAC-ZPS, FERMAT a dalších. Z novinek bych uvedl například nové horizontální modulární obráběcí centrum WHT 110 C od firmy TOS Varnsdorf. Líbila se mi také prezentace společnosti Blue Ray, která vystavovala stroj na prostorové obrábění modelů na výrobu forem, ale také například uhlíkových kompozitů, díky čemuž získala zákazníky působící mimo jiné také v leteckém průmyslu.

Snese tuzemská produkce obráběcích a tvářecích strojů srovnání se zahraniční konkurencí?

Samozřejmě se nemůžeme porovnávat s těmi nejsilnějšími výrobci z Německa nebo Japonska, kteří v tomto oboru určují trendy a jsou také nesrovnatelně větší z hlediska objemů produkce, nicméně si myslím, že v kontextu podobných firem a srovnatelných zemí můžeme být relativně spokojeni. Navzdory výkyvu v produkci, který jsme zaznamenali v loňském roce, Česká republika v oblasti obráběcích a tvářecích strojů svou pozici spíše upevnila. V celosvětovém žebříčku jsme na čtrnáctém místě, z hlediska produkce na osobu pak dokonce na místě osmém. V rámci evropských výrobců jsme osmým největším producentem a patříme k solidnímu středu, zhruba na úrovni Francie, Velké Británie nebo Rakouska.

Světoví lídři na trhu obráběcích strojů masivně investují do automatizace a digitalizace výroby. Do jaké míry je „Průmysl 4.0“ aktuální i pro české výrobce?

Cílem iniciativy Průmysl 4.0 je dosažení nejvyšší možné úrovně konkurenceschopnosti strojírenské produkce. V prostředí omezených zdrojů na trhu práce a zároveň vysoké ceny práce ve vyspělých zemích je další růst produkce podmíněn rozvojem digitalizace průmyslu a propojením informačních struktur. Byť to na počátku byla hlavně marketingová aktivita, během posledních dvou let se i u nás toto téma posouvá do sféry praktických aplikací. Všichni zdejší výrobci, kteří mají své produkty na moderní úrovni, používají řídicí systémy s možností propojení přes internet. Někteří již mají vlastní softwarové aplikace využívající informace ze senzorů stroje. České stroje jsou používány firmami, které spadají především do kategorie subdodavatelů. Je otázka, za jak dlouho uživatelé strojů z české produkce začnou vyžadovat například sledování výroby přes internet věcí. Nicméně již dnes se zde běžně setkáváme s aplikacemi pro kontrolu vytížení stroje nebo pro plánování servisu.

Tuzemské strojírenské firmy se dlouhodobě potýkají s nedostatkem pracovníků a zároveň si mnohé stěžují na špatnou připravenost absolventů technických škol. Pomohla na této situaci něco změnit loňská iniciativa „Rok průmyslu a technického vzdělávání“?

My jsme samozřejmě uvítali, že se téma technického vzdělávání řešilo v nejvyšších politických patrech. Situace na trhu práce je však letos ještě horší a dá se hovořit v podstatě o nulové nezaměstnanosti, neboť lze předpokládat, že lidé, kteří jsou dosud nezaměstnaní, jsou vlastně nezaměstnatelní – zejména pak pro potřeby kvalifikovaných technických profesí. Z tohoto důvodu hledají místní firmy nové způsoby motivace zaměstnanců, jako jsou studijní stipendia a často i nástupní finanční benefity. Zde bych vyzdvihl aktivitu společnosti TOS Varnsdorf, která vloni otevřela svou vlastní střední školu. Myslím si, že takové snahy budou nadále nabývat na významu, protože firmy, kterým se nedostává potřebných pracovníků, jsou značně limitovány i ve svých výrobních kapacitách. 

Blíží se parlamentní volby, z nichž vzejde nová vláda a také nový ministr průmyslu. Aniž bych se vás ptal na náklonnost ke konkrétní politické straně – jaká témata by měla nová vláda prosazovat, aby se českému strojírenství i nadále dařilo?

Strojírenství, stejně jako jakákoliv jiná hospodářská činnost, je v zásadní míře závislé na kvalitě podnikatelského prostředí, například legislativy, dostupnosti pracovníků a také na investiční politice. To jsou témata, která bychom jako Svaz strojírenské technologie rádi připomněli. Například Itálie v tomto ohledu zaznamenala značný pokrok díky tomu, že její vláda přistoupila k možnosti tzv. zrychlených odpisů. Jinými slovy, začala podporovat investice do high-tech výrobních strojů. Myslíme si, že i u nás by byl pro takové řešení prostor. Tou nejpodstatnější věcí ale je podpora a financování školství a aplikovaného, respektive průmyslového výzkumu. Zastávám názor, že pro české výrobce obráběcích a tvářecích strojů není reálné získávat nové trhy ve všech koutech světa. Firmy by se měly soustředit na několik trhů a pro ně zkvalitňovat své produkty a služby. Základní role státu má spočívat ve vytváření prostředí pro rozvoj a prosperitu. Z pohledu strojírenství je to soustavná podpora školství, výzkumu a rozvoje infrastruktury.

Tradičním předvolebním tématem je přijetí eura. Lze předpokládat, že z hlediska proexportního zaměření mnoha strojírenských výrobců byste tuto změnu uvítali?

Osobně si myslím, že bychom euro přijmout měli, protože mimo jiné vytváří tlak na inovace a vyšší úroveň ekonomiky, která nemůže být postavena na levné práci. Ačkoliv tato situace není jednoduchá, v levné práci zkrátka naše budoucnost není. Je to především otázkou politických priorit, zda má větší prioritu zaměstnanost všech na nižší úrovni, nebo zda je větší prioritou dlouhodobá prosperita společnosti založená na pokrokových a progresivních technologiích a zboží s vysokou přidanou hodnotou. Pro dosažení vyšší přidané hodnoty ovšem už nestačí jen být kvalitní – to je základ, který dnes zvládají skoro všichni. Musíte mít také dobré jméno, solidní značku a nabízet spolehlivost a udržitelnost svého podnikání.