Po kobotu nesahá jen ten, kdo potřebuje kolaborativní aplikaci
Koboty nabízejí flexibilní automatizační řešení, v tom je jejich největší přínos. Kolaborativní robotika je pořád mladý obor a stojí za to si klást poměrně základní otázky o jeho fungování. Několik jsme jich položili Martinu Svobodovi, Business Developement Manageru Universal Robots ČR.
Inzerce
Martin Svoboda pracuje v Universal Robots (UR) od konce roku 2021 a zodpovídá za klientské akvizice a vztahy se zákazníky. Aktuálně má UR podíl 35 % na globálním trhu kolaborativní robotiky, ale konkurence pořád přibývá a v současnosti je na světě asi 100 různých výrobců kobotů.
Kolik aplikací v ČR je kolaborativních a kolik vašich kobotů končí v klecích?
K tomu nemám žádné číslo. To by byla spíše otázka na naše partnery. My jsme producenti ramene, které je díky bezpečnostním mechanismům a softwaru připravené pro rychlé nasazení ve výrobě. Právě velmi uživatelsky přívětivý software umožňuje nejen integraci externími dodavateli, ale i zprovoznění svépomocí. Jakmile integrujete kobot do prostředí složitější výroby, kde jsou další roboty, PLC a periferie, integrátoři málokdy instalují kobot bez jakékoliv ochrany. Jisté ale je, že stačí méně náročná bezpečnostní opatření než u průmyslových robotů. Mám potvrzeno, že jeden z významnch důvodů, proč si zákazníci vybírají náš kobot, je ušetření místa ve výrobě. Koboty jsou méně náročné na zástavbový prostor a usnadňují instalaci i díky nízké hmotnosti.
Označení kobot v lidech vyvolává očekávání spolupráce s člověkem, ale to zdaleka není většina případů. Po kobotu nesahá jen ten, kdo vyžaduje kolaborativní aplikaci, ale i firmy, které potřebují rychle zaintegrovat do reálné výroby nějaký automatizační nástroj. Takže rád nahrazuji slovo kobot výrazem flexibilní automatizace, které přesně vystihuje, co nabízíme.
Jsou koboty UR dostatečně robustní pro použití v průmyslu?
Na prvním místě si řekněme, že koboty nebyly vytvořeny jako náhrada robotů. Kobot není kouzelné zařízení pro každou aplikaci, má svá specifika, která řada lidí nezná. V původním konceptu je kobot zamýšlen tak, aby odpovídal člověku: svými rychlostmi, dosahy, trajektorií pohybu v závislosti na natáčení kloubů a podobně. Některé modely tento záměr už překročily, ale stále platí, že koboty nasazujeme do operací, které v současnosti zastává člověk. A pro tyto situace je dostatečně robustní. Když se zákazníkem procházíme jeho výrobu, nezajímají mě aplikace, kde běží roboty, přemýšlím, jestli bych nemohl usnadnit či převzít stereotypní pracovní úkony od zaměstnanců.
Také mě vždy zajímá, co je u zákazníka primární motivací zájmu o naše koboty. Je to konzistence kvality, nedostatek lidí nebo zrychlení výrobního procesu? Pokud jde pouze o rychlost, tak ho upozorním, že kobot není optimální řešení. Součástí mé práce je toto zákazníkům opakovat. Pokud nasadíte kobot do aplikace, která je vhodná pro robot, tak ho dříve či později „uvaříte“. Je to jako se vším, crossover auto nemůžete použít jako offroad, sice párkrát něco vyjede, ale po čase ho zničíte, protože k tomu není určené.
Bohužel před pár lety během boomu kobotů se k nim někteří lidé upnuli jako k univerzálnímu řešení. Potom došlo v některých případech až ke korporátnímu diktátu, kdy se koboty integrovaly hlava nehlava i do nevhodných aplikací.
Ve kterých oborech vidíte další příležitosti pro koboty?
UR se nyní soustředí na tři segmenty: zakládání do strojů, svařování a paletizace. Za sebe bych rád, aby do hledáčku přibyly i další skupiny: „logistika/warehousing“ a „material finishing“. Když se podíváte kolem sebe, tak neuvidíte skoro žádný výrobek bez povrchové úpravy. Za mě je broušení a povrchová úprava materiálů velká příležitost.
Další článek: Registrujte se nyní na největší českou událost o 3D tisku!