Rozhovor s Petrem Krejčím o době „vypnutých“ veletrhů

Opět nosíme roušky, ale pracovní život většiny z nás už vypadá „normálně“. Jak v této situaci funguje váš obor, tedy výstavnictví?

Výstavy jsou o setkávání velkého počtu osob z celého světa. Restrikce v oblasti počtu osob i volného cestování stále platí, a i když obchodní centra fungují „téměř“ normálně, o fungování výstav rozhodně nemůže být řeč – ani u nás a ani v zahraničí.

Jaká jste přijali opatření během nouzového stavu?

Pro náš obor je tento rok těžký. Od února se nemůžeme věnovat našemu hlavnímu zdroji obživy – stavění stánků, protože veletrhy se rušily jeden za druhým. Museli jsme si najít jiný zdroj obživy – začali jsme s výrobou a dodáváním ochranných přepážek do lékáren, rozjeli jsme výrobu a dodávání stojanů na dezinfekci, připravujeme hygienické výdejníky na chleba.

Museli jsme bohužel snížit i stavy zaměstnanců a kompletně přehodnotit priority v rámci obchodní strategie. Také hodně pracujeme na změnách procesů ve firmě, připravujeme nové věci a chystáme se na dobu po covidu a nebo dobu normálního žití s covidem.

Využili jste pomoc státu? Pomohla vám státní podpora překlenout nejhorší období?

Nejhorší období stále máme a stále ho překonáváme především vlastními silami a s vlastními lidmi. Nezavrhujeme pomoc státu. Ale na rovinu, hezky se o tom píše v novinách, ale v praxi je to zcela jiné. A řekněme si rovnou, že pomoc státu firmu nezachrání. Záruka státu za půjčku a zaplacení úroku je fajn, ale stále tu musí být banka, která vám na to půjčí a které to také musíte vrátit. A vrátit v době, kdy bude firma oslabená a znovu se rozbíhat. Podpora zaměstnanosti v praxi vypadá tak, že zaplatíte na výplatách skoro 2 mil a dostanete zpět dotaci cca 300 tisíc za podmínky, že lidé musí být na „překážkách“, tedy nesmějí pracovat. Stále platí, že si každý musí pomoci sám.

Pro strojaře jsou zásadní veletrhy v Německu, Itálii, Rusku, Spojených státech. Jaký je stav v těchto zemích?

Ta situace je všude velmi podobná, to znamená naprostý chaos v nařízeních, měnící se podmínky přeshraničního cestování a špatná komunikace vládních orgánů.

Bylo zrušeno říjnové MSV v Brně a neví se, co bude příští rok. Co si o tom myslíte?

Zrušení MSV bylo asi největší ranou pro samotné Brno. Přeci jen je to veletrh s dlouhou tradicí. Konal se každoročně od roku 1959, dokonce i v roce 1968! Myslím, že všichni čekali, že veletrh proběhne, sice s opatřeními, ale že bude. Nejistota panuje všude a bohužel je pro náš obor kritická. Jak mohou firmy alokovat finance do veletrhu, připravovat jej 6–12 měsíců a nevědět, zda bude? Tohle není o nejistotě, tohle je o totálním zastavení „nejistých investic“, což veletrhy v této době jsou…

Špatné ekonomické výsledky firem v první polovině letošního roku jsou možná hlavním nepřítelem veletrhů. Jak na to mohou pořadatelé reagovat?

Myslím si, že problém není a nebude v tom, že by firmy nechtěly a neměly zájem se veletrhů zúčastnit. Veletrh je velmi intenzivní marketingový nástroj, který je možno využít právě pro vyřešení odbytu, nastavení nových dodavatelských vztahů a znovu nastartovat produkci. Hlavní problém bude spočívat ve složitějším cestování do zahraničí, dodržování přísných hygienických opatření a finanční nejistotě všech zúčastněných subjektů.

Většina velkých strojírenských veletrhů v Evropě byla zrušena (AMB Stuttgart, Hannoverský veletrh…). O kterých průmyslových veletrzích se naopak věří, že proběhnou podle plánu? Které budou první?

Příprava kvalitního veletrhu trvá minimálně 9–12 měsíců, u těch největších i déle. Není tedy zcela na místě čekat, že za 2–4 měsíce budeme mít kalendáře plné veletrhů… To tak prostě nefunguje. Není možné, aby veletržní správy připravovaly veletrh, o kterém nikdo neví, za jakých podmínek bude fungovat a zda na něj budou moci přijet vystavovatelé či návštěvníci.

Nekonání byť jen jednoho ročníku veletrhu může být pro řadu pořadatelů kritické. Myslíte si, že některé veletrhy a výstavy zaniknou?

Rozhodně se trh změní a velikost změny bude souviset s délkou, po kterou budou veletrhy „vypnuty“. Nemyslím si, že velké veletrhy zaniknou. Touha prezentovat se, potkávat se a přímo se porovnávat s konkurencí bude vždy. Co je však již dnes jisté, že celé veletržní odvětví bude jiné.

Zároveň firmy „objevily“ v posledních měsících nevyužité možnosti digitální komunikace a prezentace. Domníváte se, že může dojít ke změnám v samotné podstatě výstavnictví, které trvale promění tento obor?

Digitální komunikace a prezentace využívaly firmy už před pandemií COVID. Tento způsob komunikace je možný ve chvíli, kdy poskytujete službu, herní nebo filmové produkty. Nikdy tak ale nenahradíte osobní kontakt a osahání si produktu. Právě v oblasti strojírenství bude, dle mého názoru, výstavnictví stále důležitým prostředím k uzavíraní obchodů. Navíc vnímáte lidi, vztahy, musí vám sedět chemie.

Kdy odhadujete, že si budete moci říci: „Už je zase dobře.“?

Raději neodhaduji, ale doufám, že příští rok, a tím myslím jeho druhou polovinu.