Soutěž CNC Skills Czech Republic ukazuje krásu a sílu řemesla

Skills jsou anglicky dovednosti. CNC Skills Czech Republic je soutěž pro mladé lidi do 25 let v řadě různých odvětví. Každý obor má vlastní soutěž, u nás soutěží obkladači, mechatronici, obráběči a další, celkem v ČR probíhá klání v asi 12 disciplínách. Vítězové pak mohou postupovat do dalších úrovní soutěže. Celosvětově se soutěží v 64 dovednostech či řemeslech, včetně třeba kadeřnictví nebo cukrářství. Soutěží pro středoškoláky je u nás několik, na světě ještě mnohem víc, ale WorldSkills/EuroSkills je mezi všemi jako Olympiáda. Ti nejlepší soutěžící mají své sponzory a týmy trenérů, je to velká show, která se koná každé dva roky. U nás soutěže probíhají skromněji, ale přesto o ně zájem narůstá. Hlavními technickými partnery soutěže Skills Czech Republic v CNC frézování jsou již třetím rokem firmy DMG MORI Czech, Dormer Pramet, Heidenhain, SolidCAM, Renishaw. „Jedním z našich cílů je i podpora tzv. duálního vzdělávání, které si klade za cíl propojení teoretické výuky a praktické profesní přípravy. Chceme, aby studenti technických škol a učňovských oborů trávili mnohem více času samotnou praxí. V rámci národního kola projdou soutěžící kvalitní přípravou, o kterou se postarají odborníci z praxe. Právě to, že po celou dobu soutěže i přípravy na ni jsou kandidáti na mistrovský titul v rukou profesionálů z praxe, je to, co tuto soutěž dělá výjimečnou,“ vysvětluje Eva Klocová, ředitelka soutěže. Letošním mistrem republiky v CNC frézování se stal Tomáš Křivánek, aktuálně student prvního ročníku Fakulty strojní Vysokého učení technického v Brně, absolvent SPŠ Sokolská v Brně.

S tím, jak vidí Sklills Czech Republic samotní účastníci, nás seznámil letošní ambasador Patrik Šimko, který se v roce 2021 umístil na 2. místě.

Nabízí se myšlenka, že soutěž je především pro studenty, ale vy jste se do CNC Skills Czech Republic s zapojil už jako zaměstnanec firmy. Jak to bylo?

Patrik Šimko: Já mám vystudovaný obor Strojírenství – 3D modelování, takže z této strany nemám s obráběním žádnou spojitost. Když jsem před maturitou přišel do fabriky a řekl, že bych chtěl dělat konstruktéra, zasmáli se a postavili mě k mašině asi z roku 1992. Dneska to chápu, sám bych nezaměstnal žádného konstruktéra, který by neměl alespoň 5 let praxe. Kdo věci navrhuje, musí rozumět tomu, jak se pak budou vyrábět. Takže já jsem se začal seznamovat s výrobou a pomalu ale jistě jsem se do obrábění zamiloval. Později jsem přešel na 5osou Hermlovku, začal obrábět převodové skříně, formy a další zajímavé výrobky a už jsem měl jasno, kde je moje místo. I finančně jsem si polepšil. Potom mě ředitel doporučil paní Klocové, jako nadějného obráběče a já se zapojil do soutěže CNC Skills Czech Republic. Soutěžící mohou přijít odkudkoliv, jen nesmí přesáhnout 23 let.

Co vás v práci motivuje?

Já bych prostě nemohl dělat něco, co mě nebaví. Díky zkušeným kolegům jsem si v tom našel tu krásu. Novinkou je teď u nás v práci high-tech soustružnicko-frézovací centrum EMCO s osmi řízenými osami, tím si mě šéf úplně omotal kolem prstu. S kolegy už pracujeme na rozjezdu bezobslužného provozu přes víkend a podobně.

Při soutěží pro vás byly zkušenosti z praxe asi velkou výhodou.

To je pravda, ale nedostatek teoretických znalostí zase velkou nevýhodou. Ostatní kluci předtím klidně i osm hodin denně programovali. Takže narovinu: můj program nestál za nic, ale dohnal jsem to na mašině a stačilo to na druhé místo.

Jak může účast v soutěží CNC Skills Czech Republic pomoci v kariéře?

Když má absolvent v životopisu napsáno, že umí pracovat na pětiosých centrech a podobně, tak mu to stejně nikdo nevěří, spíš je pro smích. Ale ve chvíli, kdy napíšete, že jste se zúčastnil mistrovství republiky v CNC frézování u Skills Czech Republic a připojíte odkazy na nějaká videa, tak už to má jinou váhu, už jste někde prokázal, že ty dovednosti skutečně máte.

Vy už jste v té chvíli měl práci, pomohlo vám to nějak na vaší pozici?

Když se můj ředitel dozvěděl, jak jsem se umístil, pomohlo mi to hodně, ale víc vám neřeknu.

O dobré pracovníky je třeba pečovat. Jakými způsoby dneska firmy bojují o zaměstnance?

Třeba naše firma Wikov do toho jde přes stipendia. Snažíme se získat lidi v deváté třídě k podpisu smlouvy, na základě které je bude firma podporovat finančně po dobu studia a oni se zaváží, že pak po střední nebo vysoké škole budou po stanovenou dobu ve firmě pracovat. Je to funkční model, já jsem toho příkladem, stal se ze mě nadšený obráběč.

Čím ještě jiným, než stipendii, mohou firmy středoškolákům pomoci?

Velké téma jsou praxe. Ve zkratce to funguje tak, že studenti musí absolvovat povinné praxe na konci druháku. V tomhle věku všechny kluky i holky zajímají hlavně peníze, většině je v tu chvíli úplně jedno, jestli budou pracovat v mekáči, kanclu nebo zametat chodníky. Chtějí tam, kde dostanou nejvíc zaplaceno. Takže skoro nikdy nejdou do strojařské výroby, většina skončí na práci v lese za 300 korun na hodinu, než by šli do fabriky za stovku. Takže reálně nejde o žádné odborné praxe, ale je to jenom hra, na konci které je nějaký podepsaný papír o absolvování. Nemůžu samozřejmě mluvit za všechny školy, ale takto jsem to zažil já i většina mých vrstevníků.

A v případě, že někdo skutečně do fabriky na praxi nastoupí, nikdo je k pořádné zajímavé práci nepustí. Dostanou pilník a budou odjehlovat kusy, vynášet špony nebo vysávat emulzi z mašin nebo nějakou jinou činnost, která jim ten obor akorát tak znechutí.

Takže abych nakonec odpověděl, co můžou firmy dělat. Rozhodně by měly lidem na praxi ukazovat, co jim tahle práce nabídne, když sem nastoupí do zaměstnání. Měly by v nich probudit nějaký zápal, a to se dá. Vždyť já přišel nepolíbený do strojírenské výroby a dodneška děkuju, že jsem tam potkal ty z dnešního pohledu „dědky“, kteří mě vycepovali a všechno naučili.

Firmy asi budou namítat, že jim žák na praxi může rozbít stroj za miliony.

Proč by měl něco rozmlátit, když ho bude mít na starosti nějaký zkušený borec? Já třeba nerozumím lidem, kteří nechtějí učit druhé a předávat jim svoje zkušenosti. Setkal jsem se s názorem, že „oni mě pak vymění, dostanu výpověď a místo mě přijmou toho mladýho“, ale toto dneska žádný zaměstnavatel neudělá.

Jak to chodí u nás ve firmě: Když já někoho dostanu na praxi, snažím se mu ukázat co nejvíc věcí a provést ho celým procesem. Začneme pomalu třeba vyndáváním nástrojů a pořád o všem mluvíme. Jaký je to upínač? Proč je tam upnutý tak a ne jinak? Co to je za nástroj? Proč je tam kroucený závitník? Proč jsme použili tuto frézu a s jakým povlakem? Proč máme ostré plátky? A jenom tím, že všechno dostává do ruky, se s tím seznamuje. Za týden ho nechám sondou oťukat dílec, já přitom držím ruku na centrálním vypínači. Nechávám na něm čím dál víc zodpovědnosti. A když zlomí na sondě dotyk? No, já jich ulomil už spoustu. Zase se při opravě naučí novou věc.

Ale takový nováček toho zkušeného borce zdržuje, možná se to firmě nevyplatí.

Pracuje pomaleji, přesně jak říkáte, ale jestli k tomu chceme takto přistupovat, tak se ale vážně nikam nehneme. Kdybych byl někde ředitel nebo vedoucí, řekl bych: „Prosím tě, Franto, já ti dám na prémiích o 2000 víc, mohl bys toho kluka něco naučit?“ A potom bych se ptal toho kluka, co dělal a co už umí.

S tímto se tedy žáci setkají na konci druháku nebo možná až po nástupu do zaměstnání, není to pozdě?

Stoprocentně je. Třeba ve Švýcarsku to funguje tak, že celý prvák se seznamují s reálnou výrobou ve firmě. Udělají si představu, jak bude vypadat jejich práce, ujasní si, jestli je to to, co hledají, v ideálním případě se pro ten obor nadchnou. A když jim potom učitel začne říkat něco o odvalovačce, hned si vzpomenou, že na ní už pracovali a spojují si teoretické znalosti s něčím, co už znají.

Já jsem měl možnost se právě ve Švýcarsku zúčastnit akce, kterou připravila organizace SwissSkills jako národní mistrovství Švýcarska a která umožňuje děckám seznámit se s řemeslem ještě mnohem dříve. Jednou za dva roky zorganizují SwissSkills obří Expo, kde jsou zastoupeny desítky oborů, a hlavně si tam všechno můžete vyzkoušet, vzít do ruky a pořádně si to užít. Viděl jsem tam šestiletou holčičku řezat motorovou pilou. A vedle dřevorubectví je tam kyberbezpečnost, lékárníci s digitálníma pipetama, loďaři, kováři a taky kovářky… a jsou to tedy vážně hezký holky.

Když vás rodiče ve věku, kdy jste ještě na základce, vezmou na takovou akci, kde si můžete za den vyzkoušet nespočet oborů, zformuje vás to úplně jinak než devět let ve školní lavici.

Na video z letošního ročníku se můžete podívat zde: